Válečník rukuje na západ
Pes a jeho pán jsou si podobní, říká se. V krimiseriálu Jake a tlusťoch to platilo beze zbytku: korpulentní státní návladní jako by z oka vypadl svému anglickému buldokovi. Výjimka však potvrzuje pravidlo. Jan Polák má doma dva pidipsíky - jorkšírské teriéry Sofii a Fabia. Záložník Liberce i národního týmu přitom na hřišti připomíná nemilosrdného pitbula.
Podobný osud mají liberecké chlouby! Jak stojí psáno: Získat je bylo zpočátku skoro nemožné. Až po složitých jednáních se je podařilo koupit za horentní sumy.
Ceduli podobnou té, která stojí pár metrů od plexisklem obehnaného a nejvyhledávanějšího výběhu v dolní části městské zoologické zahrady, by mohli pověsit také u proskleného vchodu do hlavní tribuny atraktivního bílomodrého stadionu U Nisy.
Jen by se na ní vážený návštěvník nedočetl o světové raritě, o vzácných bílých tygrech, nýbrž o dalším místním pokladu: o fotbalistovi s nevšedním talentem, o bojovníkovi Janu Polákovi.
Tenhle mladík má s tygry opravdu mnoho společného.
Jeho příchod do Slovanu byl velmi nákladnou záležitostí. Severočeský klub nakonec musel poslat do hráčova mateřského Brna 23 milionů korun. Na konci léta roku 2002 se uzavřel jeho nekonečný příběh. Zaručené zprávy o přesunu mladé hvězdičky se staly koloritem přestupových období. Zájemců bylo mnoho: Sparta, Slavia, Baník, kluby z ciziny. Akce se však táhla, jak už je brněnským zvykem. Vždyť v klubu podobně krněli například Milan Pacanda nebo Marek Zúbek.
"Já věděl, že mě jen tak nepustí. Jednou si řekli padesát milionů, pak třicet, pak zase čtyřicet," vzpomíná Polák. Jeho sedmiletá smlouva s jihomoravským klubem se nakonec nenaplnila, středopolař se dočkal.
Vlastnosti šelmy tak mohl rozvíjet v úspěšnějším klubu. Jeho hra je podobná životu tygra. Tvrdě pronásleduje svou kořist - rozdá kupu ran, je rychlý, kousavě nepříjemný. "Je silný, agresivní, dynamický," vypočítává středopolařovy přednosti Stanislav Griga, liberecký kouč.
Tyto vlastnosti z něj udělaly tuzemský fotbalový hit. Od mládí byl horké zboží. Ligu začal hrát v sedmnácti, v prvním reprezentačním mužstvu si poprvé zahrál v osmnácti. "Musel jsem kvůli tomu odložit maturitu," vypráví. Zkoušku dospělosti na obchodní akademii proto zvládl s několikaměsíčním zpožděním. Byla to nezapomenutelná premiéra, Jozef Chovanec ho pozval k přáteláku ve Varšavě. Když benjamínek reprezentace střídal, celý stadion skandoval: Polak, Polak!
Zdálo se, že má nezadržitelně našlápnuto mezi místní fotbalové celebrity. "Jenže pak se to zabrzdilo," pokýve hlavou.
"Prošel si svojí krizí. To se stává velkým talentům, kteří jdou rychle nahoru," doplňuje trenér Griga.
Strádání trvalo téměř dva roky: byla to nekonečná doba, během níž dostal nadějný záložník několik ostrých ran.
Zlomená Slavia
Už v Brně začal strádat.
Druhé největší české město mu najednou bylo malé. Potřeboval volnější rozlet, potřeboval tým, který by hrál s většími ambicemi i úspěchy. Boj v druhé půlce ligové tabulky, občas vystřídaný zoufalou snahou o holou záchranu, talentovaného hocha nenaplňoval. "O Brnu neřeknu špatné slovo, ale už jsem musel pryč."
Dostal se do pozice, ve které je dnes Tomáš Rosický. Ani on v Dortmundu neroste, jeho dispozice dřímají zavaleny průměrností.
"V Brně to bylo o ničem. O nic jsme nehráli," řekne Polák. Než připustí, že přerostl kvalitu strádajícího, druhdy průrazného klubu, dlouze se zamyslí. Přece jenom, Brno opouštěl stále ještě jako mladíček.
Jenže než odešel, čekalo ho ještě jedno utrpení. V létě roku 2001 lovila kapitána reprezentační jedenadvacítky Slavia. A úspěšně. První životní krok do velkého světa byl zatraceně blízko. "Všechno bylo připravené. Věděl jsem všechno důležité," připomene si. Kluby provalily bariéru a domluvily se.
Přišla však tragická chvíle - proti Příbrami měl Polák odehrát v prvním kole ligy poslední zápas za Brno.
Pro domácí to byl šťastný i nešťastný duel. V nastavení druhého poločasu otočili dvěma trefami nepříznivé skóre. Jiří Kotrba, tehdy šéf příbramské lavičky, dnes trenér Brna, běsnil jako rozzuřený tygr.
Jenže domácí také ztratili klíčového muže - a jistotu výrazné finanční injekce do prázdné pokladny. Polák se na konci prvního poločasu zranil, po smůlovatém dopadu si zlomil patní kost. "Stoupl jsem Novákovi na nohu a prasklo to." Jaký paradox! Slovenský středopolař Róbert Novák, tehdejší motor souboru ze středních Čech, byl jedním z nejslušnějších hráčů soutěže.
Poláka v tu chvíli dohnala opotřebovanost. Kopal za Brno, reprezentační dvacítku i jedenadvacítku. V létě prakticky nepauzíroval, po sezoně měl čtyři dny volno a vydal se s národním výběrem do dvaceti let na mistrovství světa do Argentiny. Po návratu z turnaje si pohověl dva dny, pak vyrazil na letní přípravu. "Sádru mi sundali osmého října," pamatuje si přesně. Užíral se nudou, jeho největším adrenalinovým zážitkem byly návštěvy koupaliště. "Seknul jsem tam sebou na zem a jen jsem ležel. Nic jiného jsem nemohl dělat."
Přestup do Slavie samozřejmě padl. Na ligovou horskou dráhu nasedl tehdy jedenadvacetiletý borec až na jaře. V druhé půlce sezony se rozkoukával, herní jistotu získal až po několika měsících.
Kvůli výpadku přišel o jisté místo v základní sestavě jedenadvacítky. Jeho post ve středu zálohy, kde dřív vládl spolu s technikem Lukášem Zelenkou, obsadil teplický Petr Voříšek. Přesto se Polák dostal na malé EURO do Švýcarska.
Zahrál si ve všech velkých utkáních, pomazlil se se zlatou medailí a byl připraven na první velké stěhování v životě.
Jak uškudlit čtyři miliony
Na konci léta, přesně po třech ligových kolech, rozrazil dveře v kabině úřadujícího mistra.
Nebyla to šatna sparťanského stadionu na Letné, jak by se dalo čekat. V roce 2002 vládl českému fotbalu dravý Liberec.
Trenér Josef Csaplár přivítal nákladnou posilu svým tradičním stylem: "Honza je vítězný typ."
Nečekalo se to - nováčci koupení za devatenáct milionů tradičně dostávají přehršel šancí - Polák však měl opět zataženou ruční brzdu. "Přišla změna prostředí a změna trénování. Podobné potíže měl i Pavel Nedvěd v Juventusu," objasňuje Csaplár. "Jsem rád, že budoucnost ukázala, že jsem panu Karlovi nevyhodil žádné peníze."
Polákovo oblíbené místo defenzivního záložníka pevně okupoval David Langer, maratonec se vznětlivou povahou a jedna z nejdůležitějších postav mistrovské jedenáctky. Přistěhovalec si musel zvykat na nový styl hry. V Brně hrál sice ve stejném rozestavení, ale byl zvyklý vyčkávat na soupeřovy kroky. V Liberci byl od prvního momentu nucen k mnohem aktivnějšímu přístupu. Jak by řekl olomoucký trenér Petr Uličný, Slovan honí při fotbale tygra. Tlak na míč, to je prvořadý zákon. "Je to o nasazení, běhání, přemýšlení. Zvykal jsem si půl roku," přiznává Polák.
Přesto se brněnský rodák vzepřel osudu: na jaře se prodral do základní sestavy, pětkrát za sebou strávil na hřišti celých devadesát minut. To byla vzpruha pro hlavu plnou pochybností.
Přišel však začátek dubna a jako když utne. Záložník se nedostal do hry v šesti utkáních za sebou. Nepomohlo mu ani vykartování konkurenta Langera. Přestože stál blonďatý matador pro čtyři žluté karty, na Poláka se nedostalo. Do sestavy naskočil další nadějný jinoch - Jan Broschinský. "To snad není možné," honilo se Polákovou nic nechápající hlavou.
Na dotaz reportérů, proč Polák najednou pauzíruje, odpovídal kouč Csaplár vyhýbavě: "Bez komentáře." Nic jiného mu nezbývalo, šlo totiž o velké peníze.
Ředitel Zbyněk Štiller vysvětloval nečekanou situaci mnohem nestydatěji: "Polák je z formy."
Liberec chtěl ušetřit čtyři miliony, které by musel vyplatit Brnu v případě, že by jeho letní posila odehrála za Slovan během první sezony více než devatenáct střetnutí. "Trenér mi nic nevysvětlil. To mi bylo divné. Vždycky mi říkal, že třeba nebráním," rozčiluje se Polák ještě po dvou letech. Tehdy byl zmatený, o klauzuli ve smlouvě mezi kluby neměl tušení.
"Byla to křivda," je rezolutní. Během pauzy dvakrát kopal za rezervu, zřejmě i následkem frustrace byl v jednom z vystoupení vyloučen.
Liberec nakonec podlehl nátlaku, Polák se vrátil mezi vyvolené a jeho cena se vyšplhala na konečných třiadvacet milionů.
Dnes je to jasné: byla to dobrá investice!
Kolouškův nástupce
Polák se za čas dostal mezi nepostradatelné. "Můj obraz se strašně změnil, když odešel Venca Koloušek," tvrdí.
Václav Koloušek byl dlouho libereckou ikonou. V mistrovské sezoně podporoval přihrávkami i góly útočnou dvojici Jiří Štajner - Jan Nezmar, po ní se musel vrátit do Itálie, Slovan ho přesto nakonec získal natrvalo. Jeho šéfovská pozice byla nezpochybnitelná. "Všechno se točilo kolem něj," vystihuje Polák.
Po Csaplárově odchodu však Kolouškova nedotknutelnost skončila. Majitel klubu Ludvík Karl se najednou rád zbavil jeho luxusní smlouvy. Proto záložník odešel do Slavie za svým oblíbeným trenérem.
V tu chvíli se uvolnil kapitánský můstek. A ke kormidlu se razantně prodral Polák. "Na hřišti je lídrem. Stojí na něm naše hra," chválí Griga. "Když se mu nedaří, má rezervy v dirigování."
"Člověk musí vyčnívat, aby byl lídr," uvědomuje si také fotbalista.
Proto vystrkuje růžky. Jeho zdvižené ruky si všiml i Karel Brückner. Do reprezentace se Polák vrátil na jaře, při zranění kapitána Tomáše Galáska si užil tři zápasy. Svůj bojovný příspěvek ještě vylepšil dvěma góly - trefil se i v teplickém thrilleru, v němž národní mužstvo udolalo Finy. Dařilo se mu také při mrazivé přípravě ve Slovinsku. Když ji pak na letišti v Ruzyni trenér Brückner hodnotil, úplně se rozzářil. "Jo, Honza Polák..." blýskala se mu očka skoro rošťácky.
Urostlý záložník je prostě v kurzu.
Když přijde do liberecké zoologické zahrady, neunikne pozornosti. Při focení u klece bílých tygrů si ho všimne rodinka se dvěma syny. Máma chlapců se podiví, kdože to vedle šelem pózuje. Odpověď na její všetečný dotaz musí znít Polákovi příjemně. "Jeden fotbalista. Fakt dobrej."
Polák je v rozpuku, stejně jako Liberec. Město na severu už není okres na severu a vzkvétá. Fotbalový stadion má zastřešené všechny tribuny, je z něj krásná aréna, kterou v červnu poprvé v historii využije i česká reprezentace. O pár kilometrů blíž k Praze roste hokejový stánek, v budoucnu další místní skvost. K tomu všemu se Liberec chystá na olbřímí akci, na mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 2009.
Sport na svištících prkýnkách však Polákovi moc neříká. Mnohem radši má dovolenou u moře. "Jsme teplomilní," usměje se fotbalistova přítelkyně Markéta Medková. Drsné horské počasí je mírně ničí.
Zimy jsou v Liberci opravdu tuhé. Pár má pronajatý byt v domku v Harcově, v kopcovité čtvrti, kde jsou také koleje místní technické univerzity. Když napadne sníh, nastává problém. Po rozbité cestě je složité vyjet k bílému stavení.
Od léta však již bude dvojice žít zřejmě úplně jinde.
Risk zisk?
Šéf Griga už teď chystá mužstvo na hru bez Poláka. V zimě přivedl ze Starého Města záložníka Martina Abraháma, bývalého reprezentanta ve futsalu a inteligentního hráče, který by měl zvládnout zacelit mezeru po odcházejícím reprezentantovi.
Trenér už je prostě s blížícím se stavem věci smířený. "Počítám s tím najisto," ujišťuje. "Nastal čas, aby Honza odešel. Liberec už mu nedá víc."
Vítr změn však mohl odnést zarputilého středopolaře již během minulého léta, kdy se jako o hotové věci hovořilo o odchodu do Nantes. Francouzi, kteří si Poláka vyhlédli v Poháru Intertoto, chtěli mladého Čecha nejprve vyzkoušet během ročního hostování, cena přesahující třicet milionů korun se jim však zdála příliš vysoká. Proto obchod nedopadl, liberecký magnát Karl má radši vrabce v hrsti.
V zimě bylo volání divočiny ještě silnější. Cesta na východ byla vydlážděná dolarovými bankovkami. Přestup do Spartaku Moskva byl na spadnutí. Kluby se dohodly, jenže hráč se vzepřel. "Do Ruska nejdu," oznámil. Stejný názor má i po půl roce, jeho oči se dívají pouze na západ.
"Byl to risk. Ale Honza tím potvrdil, že má svoje představy. Není to takové laciné, nejde jen za penězi," oceňuje Griga. "Možná se to zdálo jako špatné rozhodnutí, ale on ví, na co čeká. Ne každý člověk to dokáže."
Proto Polák odmítl i transfer, který z něj mohl udělat nejdražšího fotbalistu v dějinách české ligy. Sparta prodala do Spartaku Moskva Radoslava Kováče a promptně sháněla náhradu. V Česku bylo přestupové okno dávno zavřené, přesto by se našlo jedno vykutálené řešení. Z reprezentanta by byl nejméně na půl roku amatér - ti mohou měnit působiště až do 6. dubna.
Mluvilo se o neuvěřitelné sumě: Sparta prý měla připravených 60 milionů korun. "Tolik to nebylo," tvrdí Polák. Částka se nakonec usadila na 45 milionech plus podíl z dalšího hráčova přestupu. Kšeft století přes obří nabídku padl. Záložník oznámil bossu Karlovi, že do Prahy nechce. Radši si počká na léto a odejde do zahraničí. "Táta se trošku divil. Říkal, že bych měl od podzimu jistou Ligu mistrů," vykládá Polák.
Místo něj se přesunul ze Slovanu na Letnou veterán Martin Hašek, který by při Polákově setrvání v kádru neměl v Liberci téměř žádný prostor. Zato ve Spartě válí v základní jedenáctce a slaví už pátý mistrovský titul.
O Poláka se vehementně hlásí bundesligový Norimberk - pro něj by hrál vliv fotbalistova agenta Pavla Pasky, který bydlí ve Fürthu, ve městě, které je vlastně součástí mohutnějšího Norimberku. Mladého reprezentanta však sledují i další: bohaté Schalke, znovu se hlásící Nantes a nově Auxerre, jehož legendární kouč Guy Roux se na Poláka informoval u svého současného podřízeného Reného Bolfa.
Bude to velký boj. A těžká volba.
"Potřebuju změnit prostředí," cítí Polák. Stejný názor má také internacionál a trenér Vladimír Táborský: "Pozná jinou atmosféru, to mu pomůže. Hrát před padesáti tisíci je něco jiného než před dvěma proti Drnovicím."
Nová výzva by měla mladíka vyburcovat. Měla by ho posunout výš. "O Polákovi už nemůžeme říkat, že je jenom talent," tvrdí Táborský.
V cizině v sobě musí záložník probudit ještě ostřejšího rváče. Už když vlétl do ligy, oceňovali na něm soupeři i spoluhráči neústupnost, drzost a tvrdost.
Přesně ty vlastnosti, které mu v cizím - a někdy i nepřátelském - prostředí pomohou. Přesně ty vlastnosti, které má ve svém erbu. Ve znaku, který si nechal vytetovat na pravé rameno. Drak se na obrazci obtáčí kolem dvou čínských písmen.
"Znamená to bojovník nebo válečník," objasňuje Markéta Medková.
Statečnost válečníka se bude hodit.
Záchranná brzda, nebo akční hrdina?
Bylo to překvapení. Karel Brückner nasadil na mistrovství Evropy v Portugalsku do třetího zápasu ve skupině proti Německu i Tomáše Galáska. Ač měl tým jistý postup mezi posledních osm, ač hrozilo, že si klíčový záložník nezahraje čtvrtfinále. Stačilo, aby nešikovně nebo z nutnosti fauloval, a mohl dostat druhou žlutou kartu na turnaji.
Kouč ho prostě na hřišti potřeboval. "Pořád mi tam něco chybělo," kabonil se, když popisoval, jak skládal jedenáctku pro duel v Lisabonu.
Galásek je zásadní postavou reprezentace. Po odchodu Pavla Nedvěda ho spoluhráči vybrali za nového kapitána, vůdčí roli má také na hřišti. Z postu defenzivního středopolaře řídí kumpány kolem sebe. Ovlivňuje obrannou i útočnou hru mužstva. "Je to takový computer," oceňuje Brückner.
Jenže i počítač se může porouchat. V Galáskově případě nešlo v poslední době o chybu softwaru, nýbrž o krach hardwaru. Jeho tělo vypovědělo službu. Po problémech se zády ho přepadly potíže s břišními svaly. Proto se během jara ani jednou neobjevil na reprezentačním srazu.
Brückner musel vytáhnout nové eso. Na scénu vyslal Jana Poláka - přestože bylo libereckému fotbalistovi v době únorového utkání ve Slovinsku teprve třiadvacet, do prvního výběru země se vrátil přesně po pěti letech a jednom dni. V Celje zahrál parádně, představení završil gólem zdálky.
Brána do kvalifikace o mistrovství světa 2006 v Německu byla otevřená. Polák strávil na hřišti bez deseti minut celý duel s Finskem a druhý poločas pouťáku v Andoře.
Marodného vůdce Galáska zastoupil. Ale může ho nahradit natrvalo? "Polák by jednou mohl být lepší," odpovídá trenér Vladimír Táborský. "Potřebuje zkušenosti, Galas má zatím větší přehled," dodává reprezentační stoper René Bolf.
Velké zápasy opravdu čtyřiadvacetiletému záložníkovi scházejí. Galásek poznal v Ajaxu napětí Ligy mistrů, s národním výběrem si zkusil i semifinále mistrovství Evropy. Polák na tuhé duely zatím čeká. "Kolem mě běhají frajeři z Dortmundu, z Liverpoolu, a já hraju v Liberci," vystihuje.
Nejen v protřelosti je však mezi adepty na zásadní post rozdíl. Polák s Galáskem hrají mírně odlišným stylem. "Máme jiné myšlení. Tomáš je taková záchranná brzda, myslí víc na zpátečku," vysvětluje liberecký hráč.
On se také častěji pouští dopředu - přesto mu klubový trenér Stanislav Griga nakazuje, aby se do útoku a především do zakončení vrhal ještě mnohem průrazněji. "Polák má větší akční rádius," potvrzuje internacionál Táborský. Galásek se více drží vzadu, hraje stažený skoro u dvojice stoperů. S nimi vytváří kompaktní jednotku. Polák je odvážnější, jak ukázal například proti Finsku. V první půli ho Brückner plísnil, že je příliš zatažený, ve druhé se proto Polák vydal za velkou slávou. Mohutným sprintem se přihlásil Tomáši Rosickému o přihrávku na třetí český gól.
Byla to jeho druhá trefa v pěti reprezentačních vystoupeních, Galásek ve dvaačtyřiceti neskóroval ani jednou. "Pro Poláka mluví i lepší hlava a tvrdost. Galásek zase hraje chytřeji," porovnává Táborský.
Brückner musí vybrat jednoho z nich. Není to nepříjemná starost.
Co o něm nevíte...
Mohl by zatloukat, asi by to bylo pohodlnější. Ve fotbale se po frontálním útoku legendárního hlídače morálky trenéra Zdeňka Zemana může proměnit takové přiznání v Kainovo znamení. Přesto Jan Polák netají: "Bral jsem kreatin."
Jak dlouho jste ho užíval?
Zkusil jsem ho jednu zimní přípravu, bylo to ještě v Brně. Trvalo to asi dva měsíce, ale pak jsem to vypustil.
Neměl jste strach, že budete mít problémy při dopingových kontrolách?
Bylo to v době, kdy o tom mluvil trenér Zeman. Psalo se, že kreatin užívali v Juventusu. Četl jsem o tom články, nechtěl jsem dopadnout špatně. Ale doktor nám řekl, že to není zakázané, a dal nám nějaké letáky. Myslel jsem si, že naberu svalovou hmotu, že se budu líp cítit po fyzické stránce.
Pomohl vám kreatin?
Nepůsobilo to na mě, možná jsem to měl podpořit nějakým cvičením. V zápasech mi to vůbec nepomohlo. Ale jsem rád, že jsem to zkusil, byl jsem zvědavý.
Posilování se však věnujete celkem intenzivně, nebo ne?
Někdy si přidám při tréninku, někdy jdu s přítelkyní...
Neměl jste s tím někdy problém? Fotbalista by přece neměl mít přehnaně velké svaly, protože by ztratil obratnost.
Naopak - cítím se dobře, protože mám sílu. Nikdy mi to neulétlo, nikdy se mi nestalo, že bych se nemohl rozběhnout.
Polákovi šéfové: tygr z Indie a drahý muž
Jiní, sví, netuctoví. Trenéři, které potkal Jan Polák během liberecké štace, rozhodně nejsou nezajímaví chlapíci. Stanislav Griga i Josef Csaplár, jehož slovenský kouč na lavičce střídal, budí pozornost. V tom jsou si podobní. Jinak se liší.
Zasmušilý Griga je uzavřený patron. Od svých podřízených si drží znatelný odstup. O svém soukromí nikdy nemluví, ani před hráči. Jediná intimnější věc, kterou o sobě prozradí, je jeho záliba ve východní filozofii. Prakticky každý rok jezdí odhodit fotbalový stres na dovolenou do Indie.
"Já to těžko vysvětlím. Jinak relaxuje, má jiný pohled vlastně na všechno." popisuje svého současného šéfa záložník Polák. "Je pro fotbal jinak zapálený než ostatní trenéři. Jede si svoje." Právě svéhlavost slovenského kouče je jedním z důvodů, proč ochladly jeho vztahy s vlastníkem Slovanu Ludvíkem Karlem.
Mocný i bohatý muž je netrpělivý, neodpouští, když jeho klub nehraje o špičku ligy. Například po nedávné domácí prohře s Drnovicemi vletěl do kabiny a hráčům velmi důrazně vyčinil. Trenéra u něj neomlouvají ani objektivní důvody: Slovan sráží odečet šesti bodů za účast v korupční aféře.
Proto je Grigova pozice nejistá. Jeho místo by mohla obsadit zvučná jména. Boss Karl už před časem oslovil Zdeňka Ščasného, ten však tehdy chytře spoléhal na to, že přilétne nabídka z Panathinaikosu Atény.
Ještě pravděpodobnější alternativou je znalec poměrů Csaplár. Se Slovanem dospěl v tandemu s Ladislavem Škorpilem k mistrovskému titulu a do čtvrtfinále Poháru UEFA. V Liberci žije, s Karlem se občas vidí. "Nedávno jsme se potkali na béčku. Oba jsme tam byli s dcerami. Bylo to spíš povídání o životě," vykládá. "Něco se rýsuje, ale nebudu říkat, že mám deset lukrativních nabídek. To by nebyla pravda."
Csaplár si teď užívá prázdniny: jak říká, věnuje se rodině a sebevzdělávání. Volno si dopřát může - do dalšího angažmá se rozhodně hrnout nemusí. Ve Slavii si vydělal velké peníze. Za patnáct měsíců si přišel na 3,7 milionu korun. K tomu je třeba přičíst slušné odstupné: 1,5 milionu ve dvou splátkách. Půlku sumy obdržel ihned po ukončení spolupráce, zbytek do pětačtyřiceti dnů.
"To je bohužel smutná skutečnost," potvrzuje správnost údajů Tomáš Rosen, člen slávistického představenstva. "Pochopte, ke smlouvě se nemůžu vyjadřovat," opakuje Csaplár.
Čísla ze Slavie jen potvrzují známý fakt: Csaplár patří mezi nákladné kouče. Během působení v Liberci měl vyšší prémie než hráči. Ti například inkasovali za úspěch v souboji s Olympiquem Lyon v osmifinále Poháru UEFA 230 tisíc korun na hlavu, zatímco Csaplár 400 tisíc. Také za titul pobrali méně.
"Jestli jsem drahý trenér?" zamyslí se. "Jsem dobrý trenér."
